Na webové stránce islandských fanatiků (tak si opravdu říkají) jsem před časem našla odkaz na knihu Thórbergura Thórdarsona Kameny mluví. Knihu výjimečně čtivě přeložila Helena Kadečková.
Právě jsem dočetla a jsem ještě plná dojmů z prožitku nepředstíraných lidských vztahů; Thórdarson svou autobiografickou prózou umožňuje nahlédnout do běžného života a práce na statku Oháňka tak, jak jej sám jako dítě zažíval.
Jsem knize vděčná i za připomínku nádherné islandské krajiny… Je to už dlouho, co jsem tam byla, ale pořád si její v něčem bezčasovou unikátnost držím v emoční paměti… ty stroze nádherné křivky obzoru mi živě vyvstávaly před očima. (Svůj kámen stále mám.)
